Nesnadno býti studentem humanitním!

Studuji a studuji ráda. Ale studuji na Fakultě humanitních studií, a to obor, který je nový, a to tak nový, že jeho jméno v podstatě nikomu nic neříká. Výsledek: velmi nerada mluvím o svém studiu před těmi, kdo mě ještě neznají. Seznamování se ale vyhnout nedá, znáte to: jdete někam mezi lidi, někdo vás někomu představí a je to tam.


Rychlejší se zeptají rovnou: "Co studuješ?" Pomalejší si ještě projdou meziotázkou "Co děláš?" a meziodpovědí "Studuju." Až sem je to v pořádku. Pak to ale přijde: "A co studuješ?"

Zpravidla začínám fakultou, v dobré víře, že to sice je obecný údaj, ale mohl by stačit a konverzaci o studiu ukončit. "Studuju Fakultu humanitních studií na Karlovce."

Všimněte si preventivního dodatku "na Karlovce" - to je už rovnou vysvětlení, které předchází mnoha otázkám typu "Ježiš, a kde taková fakulta je, prosímtě?" proneseným velmi soucitným tónem – asi jako když vám umře štěně. Některým tohle stačí a já si oddechnu. Většinou se ale stane jedna z následujících variant:
1) "Cože, to taky existuje?"
2) "Aha, jasně." (chvíle ticha, v níž slova docházejí z uší do mozku) "A co se tam studuje, prosímtě?"
3) "To je ta fakulta, co se jí přezdívá fakulta hledající smysl? Nojo, tam je to prej hrozný!"

.....................................
.....................................

Co se na to dá říct? Zpravidla se tvářím velmi laskavě u prvních dvou možností a u třetí se duchaplně směji. Konverzace pokračuje, vysvětlím, že taková fakulta nejen existuje, ale dokonce se jí daří. To je celkem příjemná část, ale hovor se neomylně se stáčí k nejhoršímu: "A co přesně tam studuješ?"

Uznejte: kdo ví, co si má byť jen rámcově představit pod slovním spojením elektronická kultura a sémiotika? Nikdo. Následuje tedy léty odzkoušené půlminutové shrnující vysvětlení, na které už mám skutečně alergii. Ne, nebaví mě po stotisící zase vykládat, co to znamená.

Řeč plyne a schyluje se k velkému finále, které důvěrně znají všichni, kdo nestudují medicínu nebo práva.
"A co s tím prosímtě jako chceš dělat?"
Případně druhá varianta (zpravidla využívaná lidmi staršího věku): "A až to vystuduješ, co z tebe teda bude?"

Tady se láme chleba. Zpravidla odpovídám, že hodlám pokračovat na doktorát a zůstat na univerzitě. To je první a poslední bod, který tázače uspokojí, neboť je to první věc, kterou zná a chápe napoprvé a na kterou dokonce mívá názor. A to nejen nějaký názor, ale názor kladný. Akademici totiž sice nejsou moc dobře placeni, ale zato má jejich povolání stále ještě určitou prestiž.

Většina lidí v této fázi uznale pokývá hlavou a začne se bavit o něčem jiném. Můj tlak a tep se vrátí na původní úroveň a vše je v pořádku.

Někdy ale ani tady utrpení nekončí. Jsou totiž lidé akademických poměrů znalí.
"To je pěkné, chytré lidi potřebujeme. Ale asi se budeš muset bohatě vdát."

Komentáře

  1. Já jsem na FSV a mám stejný problém. Lidi prostě když to není medina nebo práva tak nechápu smysl :D a furt se ptaj "a co z tebe bude?" nejhorší je ten "WTF" pohled když řeknu svůj obor a pak "aha, tak to je zajímavý" a dlouhé ticho :D. No co se dá dělat musíme to přežít a přesvědčit se že máme smysl :) a Karlovku tu taky vytahuju, protože aspoň na tu chytám trochu uznání :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to, koukám, všude stejné :-D (to "aha, tak to je zajímavý" taky moc dobře znám...)

      Vymazat
  2. A jak má teprve odpovídat student bakalářského oboru na FHS!
    - "Co studuješ?"
    - "Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy."
    - "A co tam?"
    - "Studia humanitní vzdělanosti."
    - "A co z tebe bude?"
    - "Humanoid."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím jsem si taky prošla, protože jsem na FHS studovala i bakaláře. A musím říct, že ten magistr to teda ani trochu nezlepšil! :-D

      Vymazat
    2. Mam vystudovaného bakaláře ale nikdy mě nenapadlo nazývat se humanoid :D :D :D To jako že se staneš robotem nebo jak chápeš slovo humanoid?
      Na wiki se píše toto: Výraz humanoid označuje libovolnou bytost, jejíž tělo se podobá člověku. V tomto smyslu pojem zahrnuje jednak primáty, jednak různá mýtická stvoření a umělé organismy (roboty), zvláště v kontextu science fiction a fantasy. Humanoidní robot se nazývá android.
      Fiktivní humanoidní druh mívá základní tělesné rysy obvykle stejné jako člověk – bývá dvounohý (bipod), se dvěma rukama, zakončenýma prsty a palcem v opozici, liší se však v detailech, jako jsou počet prstů, zbarvení, tvar uší, reprezentace vlasů, výška a hmotnost, velikost nosu, vzhled kůže, struktura končetin a případně některé zvláštní prvky (rohy, drápy, ocas apod.).
      :D

      Vymazat
  3. Otázku "A co z tebe bude?" zbožňuju. Nikdo se nepozastaví nad tím, kolik lidí např. z pedáku dělá realitní makléře, ale všichni přece dobře vědí, že humanitní studia jsou k ničemu a nedá se s tím nic dělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. A hlavně celá ta vize, že škola je jenom jakési hodně specializované učiliště, protože jde výhradně o přípravu na práci... v některých oborech je to jistě třeba. Ale opravdu jen v některých.

      Vymazat

Okomentovat