Být FHSák, to není jen tak. Ne že by to byla přímo diagnóza, to by bylo přeci jen poněkud přehnané tvrzení, ale v momentě, kdy vezmete své studium na FHS vážně, projdete určitými nevratnými změnami. Studium si proto dobře rozmyslete a na fakultu vstupujte jen na vlastní nebezpečí. Opravdu chcete, aby se vám stalo následující?
1) Samostatnost
Střední škola k samostatnosti zpravidla vůbec nevede; na FHS je ale vše jinak – dá se říct, že první sestavování a zapisování rozvrhu je jakási fakultní iniciace. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je to proces obdobně náročný a traumatický jako souboj holýma rukama s anakondou (více viz literatura k Úvodu do antropologie), a to i přesto, že první semestr studia oplývá suverénně největším množstvím povinných předmětů. Tíže volby je jen na vás, to, zda během semestru něco děláte, povětšinou také. Souborné zkoušky pak stojí jen na vaší samostatné práci: nikdo za vámi nepráská bičem, nikdo vás nekontroluje. Ze středoškoláka, zvyklého na onen bič v podobě průběžných testů a zkoušení prakticky neustále, se stane FHSák, ponechaný sám sobě. Netřeba dodávat, že zvyknout na takovou svobodou i odpovědnost zpravidla není bezbolestné. Ale jak jednou přivyknete, už nikdy nechcete zpět.
2) Sociální status
Ať už jste navštěvovali libovolnou střední školu, pravděpodobně jste nemuseli po vyslovení jejího názvu čelit impertinentním otázkám, zmateným pohledům a nechápavým grimasám. Garantuji vám, že na FHS se tohle okamžitě změní. Naši fakultu lidé totiž zpravidla neznají, a když ji znají, tak zpravidla z toho důvodu, že slyšeli, jak je špatná. Sociální status studenta například osmiletého gymnázia, v obecném povědomí patrně jedné z nejprestižnějších variant středního školství, tak na FHS dostane pěkně zabrat: najednou studujete na fakultě, jejíž existenci nebo kvalitu (v nejhorším případě obojí) musíte obhajovat pokaždé, když vyslovíte její název (o tom ostatně pojednává samostatný článek) – pomůže vám při tom jedině Univerzita Karlova, jejíž jméno zpravidla zabírá a lze se jím tedy v případě potřeby zaštítit. Celá tahle anabáze vede k větší empatii a lepšímu uvědomění toho, co studujete a proč a co vlastně chcete dělat se životem, ale co si budeme vykládat, také to občas pěkně leze na nervy.
3) Nesnesitelná vzdělanost
Tento bod se vztahuje zejména na ty, co studium vezmou opravdu vážně, neboť na FHS stoprocentně platí, že kolik úsilí do studia vložíte, tolik se vám vrátí. V momentě, kdy projdete prvním ročníkem, a nahlédnete mnohost perspektiv jednotlivých humanitních oborů, zatočí se vám hlava. V dalších semestrech už se vám točí jen víc a víc, až jednoho dne náhle zjistíte, že vaše názory prošly hlubokou proměnou, že lidé, které jste kdysi obdivovali, už vám mnohdy připadají celkem obyčejní, a že některé velmi chytře vypadající názory jsou vlastně docela hloupé. Začne vás vytáčet černobílé uvažování a vidění světa (nezřídka doběla) ještě mnohonásobně víc než předtím. Spousta věcí vám dojde a zapadne do sebe; spousta věcí vás začne štvát. Mnoho věcí se strašlivě zkomplikuje, jiné se zase velmi zjednoduší. Ztratíte spoustu iluzí a také spoustu předsudků. Někdy dokonce dojde na to, že se vás zeptají, jestli „takovéhle osvícení zažívá na té fakultě každý“, jindy třeba uslyšíte, že jste už skoro „nesnesitelně vzdělaní“ a „jestli máte odpověď fakt na všechno“. Stane se to, ani nebudete vědět jak.
Studium na FHS se zkrátka neobejde bez následků. Jsou to následky, jichž si zpravidla všichni, kdo se cítí být FHSáky, nesmírně váží – a díky nimž jsou ochotni fakultě odpustit nejeden šedivý vlas a nejednu vrásku, které jim za léta studií přibyly. Ale také jsou to následky, kvůli kterým se budete mnohdy chytat za hlavu a lomit rukama. Jak totiž pregnantně říkává jeden nejmenovaný vyučující: „Uchazečům vždycky říkám: nechoďte tam! Poznáte pravou hodnotu poznání a pak už vám nebude pomoci!“ Myslím, že je to neobyčejně přesné. Tak totiž FHS odplácí.
1) Samostatnost
Střední škola k samostatnosti zpravidla vůbec nevede; na FHS je ale vše jinak – dá se říct, že první sestavování a zapisování rozvrhu je jakási fakultní iniciace. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je to proces obdobně náročný a traumatický jako souboj holýma rukama s anakondou (více viz literatura k Úvodu do antropologie), a to i přesto, že první semestr studia oplývá suverénně největším množstvím povinných předmětů. Tíže volby je jen na vás, to, zda během semestru něco děláte, povětšinou také. Souborné zkoušky pak stojí jen na vaší samostatné práci: nikdo za vámi nepráská bičem, nikdo vás nekontroluje. Ze středoškoláka, zvyklého na onen bič v podobě průběžných testů a zkoušení prakticky neustále, se stane FHSák, ponechaný sám sobě. Netřeba dodávat, že zvyknout na takovou svobodou i odpovědnost zpravidla není bezbolestné. Ale jak jednou přivyknete, už nikdy nechcete zpět.
2) Sociální status
Ať už jste navštěvovali libovolnou střední školu, pravděpodobně jste nemuseli po vyslovení jejího názvu čelit impertinentním otázkám, zmateným pohledům a nechápavým grimasám. Garantuji vám, že na FHS se tohle okamžitě změní. Naši fakultu lidé totiž zpravidla neznají, a když ji znají, tak zpravidla z toho důvodu, že slyšeli, jak je špatná. Sociální status studenta například osmiletého gymnázia, v obecném povědomí patrně jedné z nejprestižnějších variant středního školství, tak na FHS dostane pěkně zabrat: najednou studujete na fakultě, jejíž existenci nebo kvalitu (v nejhorším případě obojí) musíte obhajovat pokaždé, když vyslovíte její název (o tom ostatně pojednává samostatný článek) – pomůže vám při tom jedině Univerzita Karlova, jejíž jméno zpravidla zabírá a lze se jím tedy v případě potřeby zaštítit. Celá tahle anabáze vede k větší empatii a lepšímu uvědomění toho, co studujete a proč a co vlastně chcete dělat se životem, ale co si budeme vykládat, také to občas pěkně leze na nervy.
3) Nesnesitelná vzdělanost
Tento bod se vztahuje zejména na ty, co studium vezmou opravdu vážně, neboť na FHS stoprocentně platí, že kolik úsilí do studia vložíte, tolik se vám vrátí. V momentě, kdy projdete prvním ročníkem, a nahlédnete mnohost perspektiv jednotlivých humanitních oborů, zatočí se vám hlava. V dalších semestrech už se vám točí jen víc a víc, až jednoho dne náhle zjistíte, že vaše názory prošly hlubokou proměnou, že lidé, které jste kdysi obdivovali, už vám mnohdy připadají celkem obyčejní, a že některé velmi chytře vypadající názory jsou vlastně docela hloupé. Začne vás vytáčet černobílé uvažování a vidění světa (nezřídka doběla) ještě mnohonásobně víc než předtím. Spousta věcí vám dojde a zapadne do sebe; spousta věcí vás začne štvát. Mnoho věcí se strašlivě zkomplikuje, jiné se zase velmi zjednoduší. Ztratíte spoustu iluzí a také spoustu předsudků. Někdy dokonce dojde na to, že se vás zeptají, jestli „takovéhle osvícení zažívá na té fakultě každý“, jindy třeba uslyšíte, že jste už skoro „nesnesitelně vzdělaní“ a „jestli máte odpověď fakt na všechno“. Stane se to, ani nebudete vědět jak.
.......................
.......................
Studium na FHS se zkrátka neobejde bez následků. Jsou to následky, jichž si zpravidla všichni, kdo se cítí být FHSáky, nesmírně váží – a díky nimž jsou ochotni fakultě odpustit nejeden šedivý vlas a nejednu vrásku, které jim za léta studií přibyly. Ale také jsou to následky, kvůli kterým se budete mnohdy chytat za hlavu a lomit rukama. Jak totiž pregnantně říkává jeden nejmenovaný vyučující: „Uchazečům vždycky říkám: nechoďte tam! Poznáte pravou hodnotu poznání a pak už vám nebude pomoci!“ Myslím, že je to neobyčejně přesné. Tak totiž FHS odplácí.
Omyl, slečno! Tato fakulta je největší ostuda Karlovy univerzity, a to říkám jenom proto, že jsem měla tu smůlu tam vystudovat bakaláře. Bod dvě vyjadřuje oprávněné komentáře na tuto fakultu. A bod tři? Jediné, co se tam snaží člověka naučit, je hromadu nesmyslů, něčích názorů, které posléze musí papouškovat u zkoušky. Pan zakladatel je s prominutím kretén, který nesnese diskuzi. A učitelé jsou nafoukaní až na půdu a chovají se ke studentům (ač sami třeba pouze magistři, což ve vědě nic není) jako k póvlu. Nyní studuji PhD na matfyzu, a musím říct, že od začátku, co tam jsem, se ke mě chovali všichni učitelé jako ke kolegyni, nikdy se nikdo nesnažil shazovat. A na konec můj závěrečný dojem ze studia, přírodní vědy jsou vědy, humanitní nikoliv.
OdpovědětVymazat