O těžkém údělu příliš chytrých lidí

Je to několik dnů, co jsem dočetla knihu. Ne ovšem knihu ledajakou, ale Tu knihu – knihu, kterou zhltnete, i když na čtení zrovna vůbec nemáte čas, a která může ve vašem životě znamenat průlom. Doličná perla se jmenuje Život s vysokou inteligencí, napsala ji Monika Stehlíková a představuje na českém knižním trhu ojedinělý počin. A to nejen tím, že čtenáři při četbě pláčou.

Knihu bych doporučila všem, kdo si po příchodu na FHS konečně začali připadat šťastní, mezi svými, naplnění a realizovaní. Kdo se vrhli do každé nové zkoušky s nadšením, s dětinsky radostným úsměvem nesli každý náklad z knihovny, hltali na přednáškách každé slovo, bez dechu obdivovali své vzdělané profesory a toužili být jako oni. Ovšem také těm, kdo jen těžko nesli stres spojený se studiem, upadali do bezedné beznaděje a ronili slzy při nekonečném učení, strašlivě se nervovali a podceňovali, aby následně dostali za jedna a mohli opět být na vrcholu blaha.

Protože o vás kniha je: o jedincích nadaných, zvídavých a vysoce inteligentních, ale také velmi emotivních až přecitlivělých, empatických, pochybujících, křehkých a podceňujících se. Pojednává o tom, proč si připadáte tak divní a proč se na vás ještě dnes, když vybuchnete ohňostrojem nadšení při vyprávění o svém studiu, lidé koukají zvláštně a bez pochopení. A také vypráví o tom, že právě v prostředí, jako je FHS, můžete najít společnost, ve které budete doma a budete moct nechat spočinout své znavené duši. A třeba i najít manžela, manželku nebo přátele na celý život.

Vám všem Život s vysokou inteligencí naléhavě a ze srdce doporučuji; dozvíte se v ní o sobě daleko víc, než byste u tak útlé publikace čekali. Ano, při četbě si možná trochu popláčete. Ale budou to slzy úlevy a vysvobození.