Kde se vzala akademická čtvrthodinka

Říkáte si, kdo něco takového asi vymyslel? To určitě nějaký líný profesor, neschopný přijít na přednášku včas. Nebo že by studenti, kteří svým roztržitým profesorům z nouze aspoň vymysleli omluvu? Případně naopak? A proč nemáme analogickou čtvrthodinku obchodní, policejní nebo knihovní? Budete překvapeni – původ akademické čtvrthodinky je podstatě starší, poetičtější a také levicovější, než byste si mysleli.



Akademická čtvrthodinka vznikla podle historika Martina Šolce na přelomu 16. a 17. století. V té době se totiž mechanické hodiny zdokonalily a zpřesnily natolik, že začaly nahrazovat hodiny sluneční – ovšem byly drahé, takže si je každý nemohl dovolit a někteří lidé se tak stále řídili hodinami slunečními. Potíž byla v tom, že mechanické hodiny se od těch slunečních mírně lišily – a rozdíl skutečného slunečního času a dokonale přesného času mechanických hodin tvoří právě oněch slavných patnáct minut: zpoždění, které na sebe profesoři dobrovolně vzali za účelem, aby i chudší studenti mohli slyšet celou přednášku.

Jak ohleduplné! Když uvážím, že všichni ti studenti, neschopní přijít včas a rušící tím úplně všechny po celou první půlku přednášky, jsou vlastně dědici chudičkých studentíků bez peněz na hodinky! A když nad vyučujícími, rovněž neschopnými přijít včas a pak hrozně překvapenými, že se to zase nestihlo, zauvažuji jako nad dědici těch, kdo jsou vůči těm chudým ohleduplní… hned mi jihne srdce. U nás na katedře je dokonce jeden vyučující, po němž je pojmenovaný nový časový interval průměrného zpoždění, a to půlhodinka. Vedle nadpisu z těchto přednášek se mi nejednou skví perly typu „8. 4., 34 minut zpoždění“. Ale zcela upřímně: tady už mi nejihne vůbec nic. Protože na tomhle už nic egalitářského ani poetického není.

Komentáře