Může být studium bez povinné docházky efektivní?

Pouze tři povolené absence, 80 % nutná docházka – jinak nebudete mít možnost jít ke zkoušce? Na FHS? Ano, ale pouze na některých předmětech. Většinou na těch povinně volitelných nebo volitelných. Jedinou nutností u povinných předmětů je často „jen“ nějaká práce a/nebo zkouška. Znamená to tedy, že pokud chcete, nemusíte jít ani na jednu přednášku, vypracujete nějakou seminárku, přečtete knihy, naučíte se je a hurá ke zkoušce. Ale je to skutečně efektivní?



Za mě rozhodně ano. Velice rychle jsem se na tento systém adaptovala. Na první hodině každého předmětu se vždycky našel nějaký odvážlivec, který se většinou dost jasně vyučujícího zeptal: „A jak je to s absencí?“ a hned bylo jasno. Věděla jsem, že vzhledem k práci a k tomu, že miluji cestování, pro mě není reálné, abych byla každý týden v semestru každý den ve stejnou dobu na stejném místě, a tak jsem si cíleně vybírala většinu předmětů, které nepotřebovaly mít čárku u mého jména na každé hodině. I když některé mě svou zajímavostí nebo praktičností přesvědčily a chodila jsem na ně, jak to šlo. 

Na druhou stranu jsem ale osmi i vícehodinové cesty autobusem nebo vlakem trávila čtením knih, posloucháním oněch přednášek, na kterých jsem nebyla, děláním výpisků a přemýšlením o tom, co to vlastně čtu bez toho, aby mě kdokoli nebo cokoli kromě občasných výmolů rušilo. Pokud jsem si s něčím skutečně nevěděla rady, vždycky jsem se mohla obrátit na starší spolužáky anebo profesory, kteří mi většinou na (jasně formulovaný a konkrétní) dotaz rádi odpověděli anebo mi poradili, jak problém vyřešit.

Věřím, že ne všem tento systém vyhovuje (a pro všechny předměty ani není možný) a rádi si tedy volí takové přenášky či semináře, kde je po nich docházka vyžadována. Pro mě je ale skvělá ta možnost organizovat si učení podle sebe a být hodnocena pouze za výkon u zkoušek a kvalitu seminárních prací nebo výkon u kolokvií. A jak to máte vy?

Komentáře