sobota 17. června 2017

Škola láska života

Snažíte se. V noci se budíte rozrušení, zda jste nezapomněli na to, co chtěla. Věnujete jí čas. Jste nervózní. Budete jí stačit? Děláte první poslední. A pak vás stejně odkopne. Jste zdrcení. Tolik nervů, tolik úsilí. A stejně je to málo? Má to vůbec ještě cenu?

Dlouhé hodiny čtete, co po vás vyžaduje. V potu píšete jednu esej za druhou. Plníte nadlidsky těžké úkoly. Zamýšlíte se nad složitými otázkami. Vydáváte ze sebe maximum. „Víc už přece ani nemůžu udělat,“ říkáte si. Jste vyčerpaní, unavení, na pokraji sil. „Co víc po mně ještě chce?“ ptáte se zoufale. Padáte pod tíhou knih. Klepou se vám ruce. Máte sevřený žaludek, nic nejíte. Rozrušeně čekáte na každý její verdikt. Dává si pěkně načas. Nechává vás v nejistotě. „Jak může být tak zlá?!“ nechápete. Trpíte. Úpíte bolestí. Máte tiky, noční můry, jste zralí na psychologa. Výsledky vám oznámí s ledovým klidem. A vy se propadnete do hlubin beznaděje. Zase neúspěch.

Dostanete vztek. Tak to teda ne! Nestačím ti? Víš co? Najdu si jinou. Pohodovější! Méně náročnou! Někoho, kdo mě nebude chtít jen pro sebe. Jiná mi dovolí mít víc volného času. Budu svobodnější. Budu se konečně moct nadechnout. A možná mě za něco i pochválí, víš? Přijme mě. Ocení!

Jí je úplně jedno, jak kvůli ní vyvádíte. Zůstává klidná, nic s ní nehne. „Ona snad nemá soucit, ani špetku slitování!“ vzlykáte s hlavou v dlaních. „To o mě vůbec nestojí?“ ptáte se nechápavě. Jak je to nefér. Prohlašujete, že je konec. „Už nikdy víc nepřijdu!“ Nechává vás být, ať si klidně jdete. Jste jí upřímně jedno. Ničí vás to.

A pak se vyspíte, odpočinete si, najíte se. Vyjdete po dlouhé době ven, málem jste zapomněli, jak je tam krásně. Ach, to slunce jak příjemně hřeje! A ten les jak voní! A kamarádi jaká je s nimi legrace! Přijdete na jiné myšlenky. Načerpáte energii. Rána se zacelí. Máte zase sílu. A po čase se rozhodnete to zkusit znovu. Prostě vám to nedá. Přece to jen tak nevzdáte! Ano, je náročná. Jenže je to královna všech královen. Má své postavení, zná moc dobře svou hodnotu. Ví, co si může dovolit. Je známá a vážená. Tolik studentů před vámi se do ní zamilovalo a nedokázalo od ní odejít, i když je opětovně odmítala. A vy jste se stal jedním z nich. Znovu o ni začnete usilovat. Stanete se lepším. Vytrvalejším. Budete o ni bojovat. Jednou se na vás mile usměje. Dokončíte ji. Ano, absolvujete Fakultu humanitních studií, odkráčíte po červeném koberci s hlavou vztyčenou a diplomem. Bude vám gratulovat. Uzná vaši trpělivost. Poklepe vás po ramenou. Máte na to. A třeba za mnoho let i zapomenete, jak krutá byla. Budete na ni s láskou vzpomínat a prohlašovat: „To byla jedna z nejlepších věcí, která mě v životě potkala.“

pondělí 5. června 2017

Pár tipů k Úvodu do historie

Jen málokterá zkouška bakalářského studia na FHS je opředená tak děsivou pověstí jako Úvod do historie. Kdo alespoň na půl ucha nezaslechl historky o studentech, kteří přečetli všechnu literaturu, a stejně je vyhodili, ten snad doopravdy nestuduje. Jenomže realita není tak černobílá a úspěch u zkoušky můžete ovlivnit nejen četbou textů a znalostí dat. Proto vám dnes přináším několik tipů, které mi plnění tohoto atestu usnadnily a které by snad mohly pomoci i vám.

1) Zmenšete písmo a pište od kraje ke kraji. Zvlášť jestli máte velkorysý rukopis a dvěma větami zvládnete pokořit papír velikosti A4, byste si tenhle bod měli vzít k srdci. Jelikož je na odpovědi poměrně málo prostoru (obzvlášť u osmibodových otázek), je ve vašem zájmu písmo zmenšit natolik, aby se vám do těch pár řádek vešel menší sloh. Když budete psát od kraje ke kraji, budete mít místa o to víc. Ale pozor – pište čitelně!

2) Pište v celých větách. Údajně se množí případy, kdy studenti píší k otázkám jen body; jak jsou na to zvyklí při psaní poznámek. To velmi výrazně nedoporučuji – šanci na úspěch to podstatně snižuje. Pište v celých větách, a to pokud možno tak, aby na sebe věty navazovaly a tvořily alespoň jakýs takýs celek. Stejně jako povinné texty mají vždy nějakou hlavní myšlenku a hlavní sdělení a fakta jsou tam uvedena zejména jako důkaz a pro ilustraci, by měla i vaše odpověď tuto myšlenku mít (a dat využívat také zejména jako důkazů) – a toho lze dosáhnout jen víceméně souvislým textem.

3) Tenhle bod je pravděpodobně nejpodstatnější: opravdu odpovídejte na zadání! Raději si ho přečtěte dvakrát, než abyste psali něco jiného. Když napíšete hotový sloh, ale neodpovíte na otázku, která vám byla položena, nebude vám to nic platné. K tomuto tématu se vyjádřil i doc. Horský v rozhovoru pro fakultu, když řekl (mírně zkráceno): „Klasická ukázka je jedna oblíbená otázka: jaký je podle Ernsta Troeltsche rozdíl mezi církví, sektou a mystikou. V naskenovaných studijních textech se k tomu váží zhruba čtyři stránky, navíc je to tam skenované z mého vlastního exempláře, který mám bohatě podtrhaný, čehož si také lze všímat. Jsou tam zavedená dvě kritéria a třemi větami se dá ten rozdíl popsat. Máme ale zkušenost, že velká část lidí, když dostane tuto otázku, má tendenci napsat co možná nejvíc dat, která si pamatují z církevních dějin. Ale na to my se neptáme!“ Docent Horský v tomtéž rozhovoru uvedl, že podobná nedorozumění jsou u historických atestů velmi obvyklá a že pravděpodobně právě ona stojí za strašlivou pověstí historie na FHS. Proto je třeba si zadání vždy pořádně přečíst a uvědomit si, co se v něm doopravdy chce. Většina otázek směřuje k myšlence toho kterého textu, jde tedy o to ji vystihnout tak, abyste opravujícího přesvědčili o tom, že jste ji pochopili. Když to zvládnete, máte vyhráno.

Pakliže se po přečtení tohoto článku cítíte zcela ochromeni a máte pocit, že Úvod do historie nikdy nemůžete úspěšně absolvovat, nevěšte hlavu. Když nenecháte vše na poslední chvíli a na výpiscích po spolužácích, jsou vaše šance na úspěch poměrně vysoké. Znám mnoho lidí, kteří Úvod do historie splnili napoprvé. Nevidím jediný důvod, proč by se totéž nemohlo podařit i vám.