Jak si vybrat vedoucího práce

Většina z nás se do toho bodu jednou (nebo dokonce i víckrát) dostane: jsme postaveni před nutnost napsat nějakou akademickou práci. Je to úkol takřka herkulovský, který není radno odkládat a k jehož úspěšnému splnění je třeba mnohé; mimo jiné také umění vybrat si vedoucího. Ano, umění – protože to rozhodně není nic samozřejmého.



Historek o katastrofách ve vedení prací už jsem na fakultě slyšela mnoho: vedoucí nekomunikuje, nemá mobil, odjede zčistajasna na půl roku do zahraničí (podle všeho někam, kde není internet), na smluvenou konzultaci prostě nepřijde, případně přijde, ale práci nečetl a už se mu mezitím smazala z mailu. Je dobré si uvědomit, že takhle to může dopadnout, ale také je dobré vědět, že takhle to rozhodně dopadnout nemusí. Záleží to i na vás.

Předtím, než někoho oslovíte, zda by vám vedl práci, byste ho měli alespoň rámcově znát. Je dobré vybírat si vedoucího z těch vyučujících, u nichž jste absolvovali alespoň jeden kurz, protože díky tomu můžete vědět mnohé: zda je vyučující chaotický nebo naopak puntičkářský a systematický, jaká témata jsou „ta jeho“ a zpravidla i to, jestli odpovídá na maily (a v jakých intervalech). Pakliže mu třikrát za semestr napíšete, on nikdy neodpoví, půlka přednášek odpadne, termíny na zkoušku vypíše se zpožděním a ještě pak zkouška vypadá úplně jinak, než bylo původně avizováno, tak vám mohu vřele doporučit, abyste utíkali, až se za vámi bude prášit – jestli ovšem k vašim nejmilejším koníčkům nepatří nekonečné honění vyučujících po mailu i po fakultě.

Druhá velice podstatná věc je uvědomit si, jaký styl práce vám vyhovuje. Pakliže rádi pracujete co možná nejsamostatněji, můžete si klidně dovolit laxnějšího vedoucího, s nímž se sejdete jednou, dvakrát a bude to stačit. Jestliže ale potřebujete, aby vás kupředu hnalo pomyšlení na nemilosrdného vedoucího, který si přesně pamatuje, dokdy mu máte co poslat a nekompromisně to vyžaduje, vyberte si někoho přísného a puntičkářského. Paleta je prakticky nekonečná – stačí se jen zamyslet a pozorovat.

A hlavně: vyberte si někoho, kdo je vám alespoň trochu sympatický. I když ještě nevíte přesně, o čem chcete psát, a jestli to bude spíš Heidegger nebo kvantitativní výzkum preferencí ohledně vanilkové zmrzliny, zajděte za vyučujícím, na jehož přednášky jste rádi chodili a který vám prostě sednul – a nechte se inspirovat. Můžete si být jisti, že budete odcházet s tématem, kterému se minimálně částečně věnuje i on a s tím je třeba počítat, neboť když se něčemu věnujete opravdu hodně, vyplní to celý váš svět a vidíte to dokonce i v kvetoucích fialkách a padajícím sněhu. Ale taky si můžete být jisti, že se při každé cestě na fakultu nebudete co chvíli nervózně ohlížet přes rameno, jestli tu děsivou osobu dnes náhodou nepotkáte. Protože ať už máte preference jakékoli, lze si jen stěží představit, že by vypadaly takhle.

Komentáře