úterý 31. ledna 2017

O zásadním rozdílu mezi přednáškou a seminářem

Jak by vám řekl prakticky každý vyučující, mezi přednáškou a seminářem existuje několik podstatných rozdílů. Projevují se zejména tak, že na semináři studenti tráví podstatně vyšší procento času tím, že se upřeně a hlavně nenápadně dívají na povrch lavice, strop či z okna a předstírají, že je ten výhled najednou nesmírně zajímá. Čím to, že semináře vzbuzují tolik zájmu o krásy školních lavic a stropů? Na vině je zejména skutečnost, že studenti od seminářů očekávají totéž co od přednášek – a v tom spočívá jejich zásadní omyl. Jestliže tedy nejste skalní příznivce stropů nebo vášnivý sběratel typů školních lavic, mohly by vám i vašim vyučujícím následující řádky ušetřit nějaké to zklamání nebo trapnou chvíli.

Rozdíl mezi seminářem a přednáškou je veliký: na přednášce se, ne úplně překvapivě, hlavně přednáší – vyučující tedy něco vykládá a studenti si zapisují. Případné dotazy, které posluchači směrem ke svému učiteli vznesou, se týkají zpravidla pochopitelnosti přednášené látky nebo jejího upřesnění (pomiňme nyní ty dotazy, jejichž cílem je de facto pouze snaha tazatele předvést takovou malou vlastní přednášku). Na přednášku tak může přijít klidně sto padesát lidí a tato bude, pakliže zanedbáme případnou nedostatečnost ozvučovacího zařízení, pořád stejně kvalitní.

Seminář slouží k něčemu úplně jinému: navštěvuje ho relativně malý počet studentů, a to nikoli z libovůle vyučujícího, ale ze samé podstaty jeho seminářovitosti. V semináři jde o společné vytváření obsahu; studenti se na jednotlivé hodiny v ideálním případě připravují četbou a o té pak na semináři diskutují. Seminář není malá přednáška, je to specifická forma výuky, vyhrazená univerzitnímu prostředí, kde se od studentů už očekává samostatnost, vlastní názor a ochota diskutovat. Pakliže jdete na seminář pouze s tím, že očekáváte, co vám tam vyučující poví, pravděpodobně dříve či později dojde k situaci vykreslené v úvodu. A garantuji vám, že vyučující to okamžitě pozná – protože je to zhruba stejně nenápadné, jako kdybyste přišli s velkou cedulí „nic jsem nečetl, nemluvte na mě“.

Pakliže se tedy přihlásíte na předmět, u něhož je podezřele malá kapacita pro přihlašování a kde se hned v první větě sylabu skví „V semináři budeme…“, prokažte sobě i svému vyučujícímu laskavost a vzpomeňte si na tento článek. Semináře máme od toho, abychom vášnivě, ale přitom věcně a fundovaně debatovali a argumentovali, rovný s rovným, kolega s kolegou. Nikoli od toho, abychom prozkoumávali kvalitu školního vybavení a půvaby výhledu z pátého patra jinonické budovy. Stačí málo – a těchto trapných chvil budeme všichni ušetřeni.

Žádné komentáře:

Okomentovat