pátek 6. ledna 2017

O výběru povolání

Otázka výběru povolání mě zaměstnávala odjakživa. V dětství jsem si myslela, že povolání rovná se koníčky. Ve škole zase, že povolání rovná se práce. Měla jsem být překladatelkou, malířkou, designérkou… Zájmy se střídaly jako aprílové počasí a rodiče sotva stíhali sledovat, jakým směrem se vyvíjejí moje aktivity.

Školní věk přinesl ještě jiný pohled na věc: povolání je něco, nad čím se musí přemýšlet, co se má vybírat, na co se má svědomitě a pečlivě připravovat. Povolání je něco, čím se budu zabývat v dospělém životě a co mi bude přinášet peníze. Povolání bývají prestižní a méně prestižní. Na některá povolání zřejmě nemám. Učitelé a rodiče a také babičky, dědečkové, tetičky a strejdové, sousedky a dokonce i kamarádky od maminky se v otázce výběru povolání vyznají líp než já. Ještě je na to všechno čas, není třeba spěchat.

Jenže události svištěly jedna za druhou a nenápadně mě odnášely dál a dál, takže jsem se ani nestihla pořádně zamyslet, co se to se mnou vlastně děje. Škola, maturita, přijímačky, univerzita, zápočty, zkoušky, testy, státnice…



Dnes, když už mám dávno po vysoké a jsem na plné obrátky zaběhnutá v pracovním procesu, si překvapivě vůbec nedokážu vzpomenout, jak jsem se nakonec pro nějaké to povolání rozhodla. Řeknu víc: z dnešního dospěláckého pohledu v principu nechápu, jak mladý člověk bez jakýchkoliv relevantních zkušeností a hlavně bez pořádné znalosti sama sebe se může vůbec pro něco rozumného rozhodnout. Intuice, logika, cizí rady nebo prostě štěstí? Přitom toto často povrchní, uspěchané a na první pohled „nevinné“ rozhodnutí pak může dost rázně zadat tón celému našemu následnému životu.

Výběr povolání není jen otázkou budoucího uplatnění na trhu práce, prestiže nebo peněz (ač i to vše je nepochybně také velmi důležité), znamená mnohem více. Je to zkušenost, která formuje naše nitro: způsob, jakým uvažujeme, jak se rozhodujeme a co děláme. A právě to nakonec vytváří člověka. Jak na to, ptáte se? Žádný univerzální lék na všechno a pro všechny zřejmě neexistuje, ale moje osobní rada zní: poslouchejte sami sebe a dělejte to, co je blízké vašemu srdci. Dělejte to, v čem jste skuteční dobří, ba dokonce nejlepší, protože jedině to vám nakonec přinese skutečné vnitřní uspokojení i životní úspěch.

Držím vám palce, ať se rozhodnete správně.

Žádné komentáře:

Okomentovat