čtvrtek 26. ledna 2017

Kde se vzala akademická čtvrthodinka

Říkáte si, kdo něco takového asi vymyslel? To určitě nějaký líný profesor, neschopný přijít na přednášku včas. Nebo že by studenti, kteří svým roztržitým profesorům z nouze aspoň vymysleli omluvu? Případně naopak? A proč nemáme analogickou čtvrthodinku obchodní, policejní nebo knihovní? Budete překvapeni – původ akademické čtvrthodinky je podstatě starší, poetičtější a také levicovější, než byste si mysleli.

Akademická čtvrthodinka vznikla podle historika Martina Šolce na přelomu 16. a 17. století. V té době se totiž mechanické hodiny zdokonalily a zpřesnily natolik, že začaly nahrazovat hodiny sluneční – ovšem byly drahé, takže si je každý nemohl dovolit a někteří lidé se tak stále řídili hodinami slunečními. Potíž byla v tom, že mechanické hodiny se od těch slunečních mírně lišily – a rozdíl skutečného slunečního času a dokonale přesného času mechanických hodin tvoří právě oněch slavných patnáct minut: zpoždění, které na sebe profesoři dobrovolně vzali za účelem, aby i chudší studenti mohli slyšet celou přednášku.

Jak ohleduplné! Když uvážím, že všichni ti studenti, neschopní přijít včas a rušící tím úplně všechny po celou první půlku přednášky, jsou vlastně dědici chudičkých studentíků bez peněz na hodinky! A když nad vyučujícími, rovněž neschopnými přijít včas a pak hrozně překvapenými, že se to zase nestihlo, zauvažuji jako nad dědici těch, kdo jsou vůči těm chudým ohleduplní… hned mi jihne srdce. U nás na katedře je dokonce jeden vyučující, po němž je pojmenovaný nový časový interval průměrného zpoždění, a to půlhodinka. Vedle nadpisu z těchto přednášek se mi nejednou skví perly typu „8. 4., 34 minut zpoždění“. Ale zcela upřímně: tady už mi nejihne vůbec nic. Protože na tomhle už nic egalitářského ani poetického není.

Žádné komentáře:

Okomentovat