čtvrtek 29. září 2016

Jižní Francie aneb Úsměv od ucha k uchu

O jižní Francii si toho můžeme spoustu přečíst, je možné vidět obrazy či fotky nebo slyšet někoho vyprávět. Zdá se mi však, že ke skutečnému nahlédnutí pod závěs tajemství tohoto kraje je třeba nechat jej na sebe působit bez prostředníků. Když jsem obdržel program našeho fakultního výletu, jistě jsem ta jména znal nejen z historie. Vienne, Orange, Nimes, Avignon, Montpelier, Arles, Marseille, Lyon – ta jména zná každý. Pro nás jsou však nyní spojena s chutěmi, vůněmi, pohledy, sluchovými vjemy i doteky, které se dají jen těžko předat někomu dalšímu.

Jistě, dá se vyprávět o kraji rozpáleném babím létem, které si u nás dovedeme jen těžko představit. Dva měsíce vytrvalého horka přibližujícího se ke čtyřiceti stupňům Celsia krajinu promění do rázu čistě středomořského. I v září je teplota pro Středoevropana místy až nepříjemná a to, že se jedná vlastně již o babí léto, připomenou pouze místní domorodci v kalhotách a sacích, nonšalantně se procházející po širokých bulvárech měst s širokými úsměvy na tvářích. Jižní Francie je vlastně plná širokých úsměvů na tvářích. A aby ne. Dva a půl tisíce let neustálé lidské kultivace udělaly z této krajiny velmi přátelské prostředí pro život. Malebná města, jejichž historie je daleko starší než jakékoliv zmínky o našem "národu", dávají tušit, že se nacházíme na místě neobyčejného rozkvětu. S širokými úsměvy mají také leccos do činění předlouhé lány vinic neuvěřitelně dobrého vína. Proč tedy popisovat cíle našich putování, když si o nich lze přečíst v každém cestopisu. Raději budu vyprávět o chvílích, které mi na tváři vykouzlily podobně široký úsměv, jaký jsem viděl na tvářích obyvatel této malebné země.

První úsměv na tváři mi vykouzlil antický chrám Augusta a Livie v malém městečku Vienne. Byl to můj první takto zachovalý antický chrám a do té doby jsem netušil, jak taková stavba na člověka působí. Pro mne, jako milovníka antiky, to byl neobyčejný zážitek. V tu chvíli jsem vlastně ani netušil, že nebude zdaleka jediný a ani zdaleka největší.


Dalším podobným úsměvem jsem totiž reagoval hned vzápětí. Orange je podobně velké město jako Vienne, honosí se přitom snad nejzachovalejším antickým teátrem a vítězným obloukem.



Samotné město Nimes, které bylo naší základnou pro další putování, si zaslouží mnohé úsměvy od ucha k uchu. Jedná se o opravdu krásné město, jehož antický templ je vlastně ještě větší než chrám ve Vienne. Mnohem hlubší dojem však zanechal zdejší amfiteátr. Nimes je také město, ve kterém nám poprvé proteklo hrdlem místní víno. Jak může člověk nemít úsměv od ucha k uchu, když ve skvělé společnosti popíjí skvělé víno ve stínu amfiteátru z prvního století našeho letopočtu?




O impozantnosti gotických katedrál není sporu. Tak, jak je v západní Evropě zvykem, nachází se i zde snad v každém středně velkém městě. Z církevních staveb na mne však nejvíce zapůsobilo opatství Saint-Victor v Marseille. To, co mu chybí do impozantnosti katedrál, to dohání nejen svým stářím (založeno již v 5. stol.), ale také svojí atmosférou, ze které je díky vůni kadidla cítit stálá živost. I sama Marseille je přes svou neoddiskutovatelnou ale i problematickou multikulturnost krásným městem.



Že náš výlet nebyl věnován jen historii, potvrzují i další silné vzpomínky doprovázené úsměvem. Je to pohled na mé ruce plavající v průzračně čistém moři, dotek písku pod chodidly, jehož drobounké rozpálené kamínky zpívají při každém kroku, polibky slunce, které ožehly nejen zemi, ale i naše tváře, a výkřiky racků doprovázejících v tisícihlavých hejnech rybářské lodě vracející se se svými úlovky.


Všeprostupující jemná vůně sklizené levandule v cisterciáckém klášteře Sénanque, van Goghovy olivovníky v Saint-Rémy, výhled z hradu Chateau des Baux, ale i chuť kozího sýra, vína a oliv. Nejen tyto "úsměvy" v mém srdci dokazují, že slova, papír, ani obrazy nedokáží pojmout kouzlo jižní Francie.


Autor: David Plass



čtvrtek 22. září 2016

Vědění v konzervě

Už se vám někdy stalo, že jste nemohli dorazit na přednášku, protože jste zaspali? Píšete pomalu a nestíháte si dělat výpisky? Zamysleli jste se nad nějakou myšlenkou, kterou vyučující řekl, a utekl vám kvůli tomu zbytek přednášky? Pak pro vás mohou být skvělým řešením takzvané audiokonzervy. Jsou to zvukové záznamy přednášek, které si lze volně stáhnout v Moodlu. Dostanete se k nim přes odkaz e-knihovna, pod kterým je pak odkaz Audiokonzervy, případně Audiokonzervy archiv.

Co všechno tu najdete
Nejpočetněji jsou zastoupeny přednášky k velkým úvodním zkouškám prvního ročníku bakalářského studia (Úvod do psychologie, sociologie, ekonomie, antropologie, historie) a také tradiční přednášky otců zakladatelů fakulty jako Moc, peníze a právo, Člověk jako osoba nebo Kořeny evropské tradice. V hloubi archivu je však možné objevit i záznamy dnes již nevyučovaných předmětů, dávno pořádaných konferencí nebo životopisná vyprávění lidí, kteří dnes už nežijí.

Nerovnoměrné zastoupení přednášek a co s ním
Jestliže si kladete otázku, k čemu je dobré mít záznamy osmi ročníků Úvodu do ekonomie, když ta přednáška o pozdním Heideggerovi by byla tak zajímavá, ale mezi nahrávkami není, nejste sami. Nahrávání přednášek zajišťují zpravidla sami studenti a ti si také vybírají, které přednášky zaznamenají. Záleží tedy na jejich preferencích, a pokud je láká přidat do sbírky  osmi ročníků Úvodu do ekonomie ještě devátý, budiž jim to přáno. Když se vám ale dosavadní nabídka záznamů nezamlouvá, je tu snadná pomoc: do nahrávání přednášek se můžete zapojit i vy!

Co je k tomu třeba
Vybrat si přednášky a zajít včas (tzn. dřív, než přednášky začnou) do Laboratoře výpočetní techniky (LVT) v šestém patře, domluvit se na nahrávání a půjčit si diktafon. Než začnete nějakou přednášku nahrávat, je nutné se na tom nejdříve dohodnout s příslušným vyučujícím. Ne každému je nahrávání příjemné, což je třeba (v zájmu vlastní bezpečnosti) respektovat. Nahrané přednášky opatřené synopsemi se potom každý týden nosí do LVT. Když se vám podaří nahrát celý předmět, získáte peníze formou stipendia a jistě i vděk svých spolužáků, kteří o přednášku z nějakého důvodu přišli.

S přednáškami v konzervě je to totiž jako s konzervovaným jídlem: jistě, že čerstvé je lepší, jsou však i chvíle, kdy vám konzerva přijde vhod.

pátek 16. září 2016

Ztraceni v humanitní vzdělanosti: co s rozvrhem

Přechod ze střední školy na univerzitu může být krušná záležitost. Pakliže se jedná o přechod na Studium humanitní vzdělanosti, pak to může být ještě krušnější – sice vám nabídne úžasnou a nevídanou svobodu, ale ta má i své nevýhody. Není totiž nic jednoduššího než se v obrovských možnostech Studia humanitní vzdělanosti ztratit. Rádi bychom vám proto ve vašem tápání na prahu vysokoškolského studia trochu posvítili několika radami a tipy.

1) Kredity budou stačit!
Ať už máte jakoukoli rozvrhovou strategii, nikdy nesmíte zapomenout na to, že pro postup do dalšího semestru potřebujete alespoň 25 kreditů. To je pravidlo číslo jedna. Jakmile budete mít kreditů míň, byť byste všechny povinné předměty splnili na jedničku (a ovládali Sílu sebelíp), tak vám fakulta hezky zamává. To, že se doporučuje zapsat si cca 30 kreditů, má svoje důvody: když si zapíšete kreditů míň a jeden, dva předměty nesplníte (zpravidla ty, u kterých vám za zády nestojí vyučující s bičem), zázračný počet do pětadvaceti nevyjde. A naopak: když si zapíšete předmětů o hodně víc, budete mít možná problém je všechny splnit.

2) Zápis a zápis nad limit předmětu
První zápis rozvrhu bývá zkušenost dramatická a nervy drásající. Proto zhluboka dýchejte a nelekejte se, pokud SIS spadne, to on prostě při zápisu dělá (kolují zvěsti, že ho programoval Karel IV.). Když se na nějaký předmět kvůli nedostatečné kapacitě nemůžete zapsat, nevěšte hlavu a napište vyučujícímu mail se zdvořilou (nikoli ostrou) prosbou o zapsání nad limit. Většinou to vyjde. A když vyučující neodpovídá, také nevěšte hlavu, zajděte na první hodinu a zeptejte se ho osobně. To také většinou vyjde a ještě se na vás třeba usměje. Kdo by nechtěl, aby se o jeho předmět studenti prali?

3) Pravidlo „zajít na první hodinu“
Jestliže máte pocit, že byste si nejraději zapsali všechno, tak si to klidně zapište, ale následně obejděte první hodiny a to, co se vám nebude líbit, si odhlašte (za to vás ostatní studenti budou milovat, protože jim nebudete zabírat místo). Na fakultě se počítá s tím, že takhle to budete dělat, a všichni jsou na to zvyklí. Nemusíte si připadat trapně, že na druhou hodinu už nepřijdete, je to normální. Pokud se bojíte si nějaký předmět zapsat, protože drakonické požadavky na jeho splnění uvedené v SISu vás budí hrůzou ze sna, pak také doporučujeme zajít na první hodinu. Někteří vyučující mívají tendenci studenty svými sylaby trochu děsit, ale zblízka to může vypadat podstatně lépe.

4) Co si zapsat?
To je velké dilema nejen pro prváky; pro ty je nakonec možná i menší, protože mají neuvěřitelných 21 kreditů z povinných předmětů – toho si važte, už nikdy se to nebude opakovat. Záleží na vašich zálibách, aktuální nabídce i vašich časových možnostech (doporučujeme rubriku Moduly na stránkách SHV), ale je dobré vědět, že na fakultě jsou předměty vyloženě vhodné pro začínající studenty: zejména přednášky prof. Sokola (v tomto semestru Etika a život) a doc. Pince (např. Kořeny evropské tradice I. nebo Oikoumenou časem a prostorem I.). Pakliže už teď víte, že například na filosofii opravdu nemáte buňky, pak si zapište co nejdřív něco, co vám s ní pomůže (třeba Cesty k filosofii nebo Úvod do filosofického myšlení I., pomoci by měl také povinný Proseminář k interpretaci textu). Stejně tak u jakéhokoli jiného problému: jeden předmět může rozhodnout o vašich nervech i známkách o pár semestrů později (například Nácvik anglického překladu u Ověření jazykové kompetence).

Hlavně ale pamatujte na to, že spousta studentů před vámi tyto věci zvládla, takže to není tak hrozné, jak to může vypadat. Spousta studentů má bakalářské studium na FHS opravdu ráda a vy můžete být jeden z nich.

Tedy směle do toho, pevné nervy a hodně skvělých a nezapomenutelných předmětů!