Tak
jsem v Durhamu 2 měsíce! Nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to utíká. Už mi nedělá
žádný problém se na přechodu koukat nejdřív doprava – dokonce mi už začíná připadat
divné jezdit vpravo – a prošla jsem zdejším „iniciačním procesem“ každého nově
nastupujícího studenta - měla jsem „fresher’s flu“. Na začátku každého školního
roku se posluchárny a třídy naplní zvukem kašlání, kýchání a! popotahování,
prostě spousta lidí na jednom místě a na podzim.
Čas
strávený na Durham university
si moc užívám, nejen proto, že to je jedna ze 100 nejlepších univerzit na světě
– pro mne teda číslo 2, až po „Karlovce“ – a také je zařazena do 5
nejlepších univerzit ve Velké Británii – jednotlivé fakulty jsou celosvětově
hodnoceny velmi pozitivně. Pro mne je tu pár věcí, které Durham university
dělají naprosto výjimečnou (čísla naposled, slibuji!).
 |
| Durham university |
1. Hodiny, semináře a diskuze.
Systém výuky je odlišný od toho, na co jsme zvyklí na našich vysokých školách.
Předmět, který si zaregistrujete, se totiž skládá z hodin – přednášek – a
seminářů – které jsou věnované čistě diskusi. Západní školství je známé tím, že
je pro diskutování „otevřenější“. Takže místo: „My nechceme vědět, co vy si o
tom myslíte.“, tu funguje: „Řekni nám úplně všechno a začni od toho, co jsi
měla před rokem k snídani a proč!“ Ale vážně, i když mi občas přijde, že
si spolužáci „cucají z prstu“ kdeco, tak jsem se naučila vyjádřit se a
nestydět se za to.
2. Esej sem, esej tam.
Výstupem ve většině předmětů je esej. Výhodné, což? Nemusíte se „šrotit“ do
noci a bát se, že vám to do rána všechno vypadne z hlavy. Máte čas na to,
co chcete psát, o čem chcete psát, jak to chcete psát, atd. Ale ruku na srdce,
kdo z nás dělá všechno „včas“, když je možnost to udělat ideálně noc před
termínem? Ty naše „termíny“ se blíží a řeknu vám, že u nás doma se přes den
brečí nad nenalezenou inspirací a v noci vyměňujeme žárovky, abychom mohli
brečet do pěti do rána.
3. Kolejní systém. Durham
university je třetí nejstarší univerzitou v Anglii – byla založená
v roce 1832 – a funguje v ní starý kolejní systém, kdy jsou všichni
studenti náhodně rozřazeni do kolejí, kde mají možnost společného bydlení,
stravování a společného času atd. Když jsem se dozvěděla, že pojedu do Durhamu,
byla jsem úplně hotová z toho, že budu chodit na univerzitu, kde jsou
koleje jako v Harry Potterovi! Akorát jich je čtrnáct! A není to vůbec
jako v Harry Potterovi!
4. Harry Potter. Tenhle fenomén je téměř symbolem novodobé
Velké Británie. Pamatujete si na Olympiádu – Beatles, James Bond, Amy Winehouse,
královna a Harry Potter. V Durhamu je Harry Potter velmi aktuální, vlastně
většina erasmáků první dny nemluví o ničem jiném, než o Harry Potterovi: „Víš,
že se tady natáčel Harry Potter?
V katedrále ta scéna z dvojky, kdy Ron začne zvracet slimáky!“
 |
| Zdroj: http://satine-59.livejournal.com/49012.html |
.............................................
.............................................
5. Spolky. Kromě toho, že je na Durhamské univerzitě kolejní systém, je tady i spousta spolků, které fungují jako sdružení pro volnočasové a zájmové aktivity. Takže jsou tu spolky folklórního tance, gospelu, swingového tance, dokonce létání, pletení a podobných adrenalinových sportů. V činnosti spolků nejsou téměř žádné zábrany, a proto tu pak vedle „normálních“ spolků můžete najít sdružení jako – spolek přátel cideru, spolek pro pojídače dortů, spolek pro milovníky čokolády, spolek koktejlů?! Jo, a samozřejmě nejneočekávatelnější „spolek Harryho Pottera“.
6. Knihovna. V campusu
univerzity se nachází knihovna Billa Brysona. Miluju to tu! Je tu ticho, klid,
café latté za dvě libry a studijní místa s nejlepším výhledem na park a
katedrálu – kde se natáčel Harry Potter! Dokonce tu mají takové ty malé
fontánky na pití, které jsem viděla jen v soudních budovách
v amerických filmech, měkká křesla a gauče a brýlaté paní, které vozíčkama
rozváží a řadí knížky zpátky do regálů. Knihovna vypadá skvěle, je výborně
vybavená a hlavně tu najdete všechny knihy, které ke studiu potřebujete, i ty
které nepotřebujete. Jsou tu tituly v čínštině, němčině, ale i
v češtině – ty, české, které jsem našla, byly o pohřbívání.
7. Internacionální bydlení.
Skvělou věcí ve Velké Británii je to, že je tu spousta cizinců, což znamená
spoustu zajímavých lidí, kamarádů a informací.
Já bydlím s Číňankou, Ukrajinkou, Francouzkou s marockými kořeny
– popravdě na první pohled nevypadá vůbec „marocky“, má ale super marocký
pyžamo, který jí fakt závidím! - a Švédem. Pořád se dozvídám něco nového – ve
svém životě jsem neřekla „vážně?!“ tolikrát jako tady – ale můžu i něco nového
předat. Moje spolubydlící z Ukrajiny také studuje v Praze na FHS. Spolu
se bavíme česky a Margarita si pochvaluje, že si češtinu může „udržovat“. V praxi
to funguje asi takto: „Anežka, aha znamená u vás jo? - Ne, ale znamená to, že
si něco pochopila. – Aha! – Přesně tak, bejby.“ Nebo když Margaritě upadne
jídlo: „Já jsem ale svině. – Ne nejsi, ale jsi prase.“
Omlouvám
se za „vulgaritu“; pánové prominou a dámy jsou zvyklé.
8. Sport. Když
jsem své britské kamarádce řekla, že na českých školách se změnily osnovy a
byly vyřazeny kotouly, smíchem brečela: „Ty jsi fakt vtipná!“. Smutný je, že
jsem mluvila pravdu. V Británii ke „sportovní výchově“ přistupují úplně jinak.
Všichni, opravdu všichni, dělají od útlého věku nějaký sport, ať už fotbal,
lakros, volejbal nebo! „roztleskávačství“ – pardon, jinak to neumím pojmenovat.
I já jsem se zapojila do této tradice svého nového domova a skončila jsem se
zablokovaným krkem.
9. Famfrpál a rugby. Ano
čtete správně, famfrpál. Durham university má kromě „spolku Harryho Pottera“ i
„famfrpálový spolek“. Popravdě to není takový „odpich“ jako ve filmu, protože
to vlastně nemá s famrpálem nic společného, až na jméno. Prostě banda
lidí, kteří běhají po hřišti s košťaty mezi nohama, hází míče do branek a
po sobě. Pro druhý sport mám více pochopení. Rugby je totiž tradiční britský
sport a musím říct, že to těm našim klukům durhamským fakt jde! A je fajn si
dát pivo, sprostě si zanadávat a koukat na zablácený chlapy, jak se perou o
míč, se kterým už někdo jiný běží do brankoviště.
10. Pigeon holes. Nejen,
že systém výuky je tu jiný, ale i systém odevzdávání prací se liší. Kromě toho,
že musíte práci nahrát do systému – nic nového – práci musíte odevzdat do tzv.
pigeon hole. Na chodbách se nacházejí dřevěné poštovní schránky, kam hodíte
vytištěnou verzi vaší práce. Já jim moc nedůvěřuji, protože každý, kdo mě zná,
ví, že jsou dvě věci, ze kterých mám opravdu, ale opravdu strach –
z balónků a z holubů!
Anežka
Mejzrová
studentka
navazujícího magisterského oboru Obecná
antropologie – integrální studium člověka na FHS UK
V
rámci programu Erasmus+ se nachází na
zahraničním studijním pobytu ve Velké Británii.
Komentáře
Okomentovat