úterý 22. listopadu 2016

Zpověď absolventa FHS: bakalářskému studiu vděčím za sebe sama

Čím více dní, měsíců a let mě odděluje od dnes již takřka mytického momentu absolvování bakalářského studia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, tím více na to myslím. Ne, nejsem zatím ve věku, kdy už lidé říkají "za starých časů" nebo "v době mého mládí" a s posvátně-rituálním výrazem zvedají oči nahoru. To totiž vzhledem k samotnému útlému věku naší fakulty ani nejde. Jsem ale v tom věku, kdy si člověk zpravidla začíná věci uvědomovat – ne chápat nebo cítit, ale právě uvědomovat – a to nejen o okolním světě, ale hlavně sám o sobě. A tak jsem si v jednom takovém okamžiku až nečekaně rychle a snadno uvědomila jednu podstatnou věc: vděčím bakalářskému studiu na FHS především za jednu (pro mě) velmi důležitou věc: za sebe sama.
 



Od samého začátku mi FHS prostě sedla. Vím, že to tak nemusí mít každý, ale o sobě to můžu říct spolehlivě: Vzhledem ke své povaze jsem na to s FHS opravdu kápla. Mám tisíc a jeden různý zájem, a ty se neustále mění a střídají, a rozhodně nemůžu říct, že jsem "člověk jedné činnosti". Někdo může celý život věnovat jednomu jedinému povolání, já bych se u toho asi unudila. A v tom jsem na FHS měla volnou ruku: mohla jsem zcela nenásilně, ale zároveň pod nadhledem zkušených učitelů směrovat své nitro tam, kam mě samo vedlo. Prostřídala jsem zájem o sociologii či antropologii, psychologii a filosofii. Skvělá na tom byla skutečnost, že všechny humanitní disciplíny jsou navzájem velmi propojené a propletené; a já jsem měla možnost vidět je hezky pohromadě. Navíc mám povahu alergickou na jakýkoliv nátlak a závislost, takže pro mě byla vlastní volba předmětů neslýchaně štědrou možností. Také díky tomu jsem pak bez jakéhokoliv vnějšího přičinění objevila, co jsem vlastně zač a co mě doopravdy baví.

Bylo to pro mě vlastně takové trvalé a nekončící štěstí: dělej si, co chceš, a ještě za to dostaneš diplom. Dnešní perspektiva "dospěláckého života" mi ale pohled na věc ještě poněkud zkorigovala: FHS mi dala nejen spoustu zábavy a možnost setkat se sama se sebou a se spoustou úžasných lidí, ale také obrovskou šanci a příslib do života. Naučila mě být samostatná, flexibilní a přemýšlet o věcech vlastním rozumem: a to je právě ta dnešní „sůl nad zlato“. V dnešním světě se vše neuvěřitelně rychle a prudce mění, já mám ale díky FHS ty vlastnosti, které jsou u toho nejvíc zapotřebí. Samozřejmě se dá říct, že jsou činnosti a profese, které vždycky byly a vždycky budou: sotva si dokážu představit, že by najednou nebyli potřeba např. doktoři. Ale na druhou stranu, kdo měl před pouhými 20 lety představu o tom, že budou tolik potřeba manažeři, designéři nebo piaristé? Nikdo. A kdo dnes uvěří, že za dalších 10 let budou třeba… a to právě nikdo netuší. Žijeme v neuvěřitelně rychlé a proměnlivé době a nikdo z nás neví, co bude dělat zítra. Díky FHS ale vím, že se v této džungli moderní civilizace neztratím: poradím si za bezmála jakýchkoliv okolností. Toho, co mě během studií naučili, je neuvěřitelné množství, ale hlavně jsem "naočkována" proti nečekaným změnám: samostatností, flexibilitou a schopností přemýšlet o věcech svojí vlastní hlavou. Dnes už vím zcela jistě, že je to k nezaplacení.

2 komentáře:

  1. Lékaři už brzy nemusí být lidé. Roboti-chirurgové jsou přesnější a i slabá umělá inteligence jako IBM Watson umí dobře strávit tuny dat a vytvořit diagnózu. Potřeba samotného toho povolání ale asi nikam nezmizí, s tím zase souhlasím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostá pravda. Vůbec je to velké téma samo o sobě.

      Vymazat