Osm zásad všedních dní ve Velké Británii

Žít v Anglii jsem chtěla vždycky, nepamatuji si dobu, kdy tomu tak nebylo, takže když jsem dostala možnost (díky programu Erasmus+) studovat ve Velké Británii, hned jsem po ní "chňapla". Dostala jsem se na univerzitu v Durhamu, což je jedna z nejprestižnějších univerzit ve Velké Británii – je v TOP 5, ale o tom až příště – a Durham je, řekněme, středně velké město v severovýchodní části ostrova; do Skotska, co by kamenem dohodil.

Osm zásad všedních dní ve Velké Británii


Co se týká cestování, nejsem zrovna Emil Holub, ale párkrát jsem už hranice překročila a stará jsem už dost, abych si uvědomila, že Slunce nesvítí jen na moji rodnou hroudu. Když jedu do nějaké cizí země, baví mě sledovat maličkosti, všední život, malé detaily. Evropa se podle mě kulturně nemůže rozdělit na západní, střední, východní, severní atd. Každá jednotlivá země má svůj "svéráz", který ji dělá naprosto odlišnou a jedinečnou.

Sepsala jsem pár věcí, které jsou ve Velké Británii nedílnou součástí každodenního života.

1. Déšť a deštníky. Dobře, začněme od nejznámějšího. Déšť. Byla jsem v Londýně, v jižní Anglii, na východě a žiju na severu a deštivých dnů jsem tu zažila minimum. Ale když prší, tak to ani nepoznáte. Tedy, vy normálně zmoknete, ale nepoznáte to z okna, protože většina Britů prostě nenosí deštníky – podle deštníku poznáte turistu, nebo mezinárodního studenta. Netuším proč tomu tak je, ale bez bodu č.1 by nebyl bod č.2.

2. Popotahování. Moje paní učitelka Angličtiny ze střední mi řekla, ať se připravím na to, že budu permanentně nastydlá a budu neustále "popotahovat". To je jedna z věcí, která mi tady opravdu vadí. Nevím, jestli je to mnou, ale tenhle zlozvyk mi přijde opravdu nechutný. A dělají to všichni, všude a pořád, opravdu. Vždyť to přeci není tak složité vytáhnout papírový kapesník a vysmrkat se! Pravda zas je, že najít v "obchoďáku" papírové kapesníky je nadlidský úkon.

3. Čaj, čaj, čaj. Británie patří mezi země s nejvyšší spotřebou čaje na osobu na světě! Čaj je odpovědí na všechno. Je ti zima, teplo, špatně? Máš hlad, nudíš se, nevíš, co bys? Dej si čaj. Dokonce i bezdomovci na ulici vás požádají o drobné na "a lovely cup of tea", vážně! Navíc se tady čaj pije s mlékem. Není to tak nechutné, jak to zní; mně to tedy dost chutná. Ne, opravdu, kdo nad tím ohrnuje nos, tak ten to nejspíš nikdy nezkusil.

4. Přízvuk. Dobře, v Británii se mluví anglicky, překvapivě. Ale překvapivě nemusíte rozumět všemu, co se vám říká, protože i angličtina má svoje dialekty. Popravdě, když rozumíte někomu z jižní části země, je velká pravděpodobnost, že nebude rozumět ani slovo někomu ze severu. Já totiž nejsem "[lejdy from jang strýt]", ale "[lajdy from jung štrýt]", a to je kapka v moři. V obchodě jsem první dny zmateně koukala na prodavačku a nevěděla, jestli po mě chce "občanku" nebo se ptá, jestli mám dost tašek. No, stejný jako když Pražák jede do Brna.

5. Krátké rukávy. Kamkoliv půjdete, kdykoliv a za jakéhokoliv počasí, vždy potkáte někoho, kdo si vykračuje v tričku či v kraťasech – nejlepší jsou ti v tričku i v kraťasech. Další prvenství; Britové jsou celosvětově považováni za nejotužilejší národ, předběhli i Eskymáky! No, není divu, že popotahují.

6. "Shop, till you drop". To, že dneska jezdí rodiny na celodenní výlety do obchodních center, není až tak zvláštní. Ale! v Británii jedou nonstop televizní teleshoppingové kanály, kde můžete koupit prakticky cokoliv. Nejen, že se vysílají 24/7, ale očividně mají i vysokou sledovanost, protože zabírají cca. 30% nabízeného televizního programu - vážně, seděla jsem u televize a čárkovala. Horst Fuchs by byl pyšný!

7. Srpce, Cvrčky a Galeony.  Pokud jde o platidla, je to stejné jako v knize o Harry Potterovi - prý jsou Bradavice někde ve Skotsku - čert aby se v nich vyznal. Malé mince mají větší peněžní hodnotu než ty větší mince, ale jenom některé. Další jsou hranaté, různých velikostí, pak jsou i kulaté stejné hodnoty, snad?! Zlaté Euro! Já to vyřešila po svém, platím kartou a aspoň nevytvářím v obchodech fronty.

8. Vděk. Studuji antropologii, pracovala jsem s lidmi a pro lidi a věřte, že jsem už musela řešit různé situace a „řešit“ různé lidi. Ale ještě jsem se nesetkala s takovým přístupem k ostatním lidem, věcem a celkově k životu, jako mají Britové. Přijde mi, že jsou to lidé, kteří dokáží ocenit lidskou práci, a od toho se odvíjí vděčnost, kterou mají k věcem a k lidem okolo sebe. Navíc jsou opravdu milí, vstřícní a vždy ochotní pomoct. Jedno jde s druhým, že? Ale nechci zevšeobecňovat – na druhou stranu, výjimka potvrzuje pravidlo.

Anežka Mejzrová
studentka navazujícího magisterského oboru Obecná antropologie – integrální studium člověka na FHS UK
V rámci programu Erasmus+ se nachází na zahraničním studijním pobytu ve Velké Británii.

Komentáře