Žít
v Anglii jsem chtěla vždycky, nepamatuji si dobu, kdy tomu tak nebylo,
takže když jsem dostala možnost (díky programu Erasmus+) studovat ve Velké
Británii, hned jsem po ní "chňapla". Dostala jsem se na univerzitu
v Durhamu, což je jedna z nejprestižnějších univerzit ve Velké
Británii – je v TOP 5, ale o tom až příště – a Durham je, řekněme, středně
velké město v severovýchodní části ostrova; do Skotska, co by kamenem
dohodil.
Co
se týká cestování, nejsem zrovna Emil Holub, ale párkrát jsem už hranice
překročila a stará jsem už dost, abych si uvědomila, že Slunce nesvítí jen na
moji rodnou hroudu. Když jedu do nějaké cizí země, baví mě sledovat maličkosti,
všední život, malé detaily. Evropa se podle mě kulturně nemůže rozdělit na
západní, střední, východní, severní atd. Každá jednotlivá země má svůj "svéráz", který ji dělá naprosto odlišnou a jedinečnou.
Sepsala
jsem pár věcí, které jsou ve Velké Británii nedílnou součástí každodenního
života.
1. Déšť a deštníky.
Dobře, začněme od nejznámějšího. Déšť. Byla jsem v Londýně, v jižní
Anglii, na východě a žiju na severu a deštivých dnů jsem tu zažila minimum. Ale
když prší, tak to ani nepoznáte. Tedy, vy normálně zmoknete, ale nepoznáte to
z okna, protože většina Britů prostě nenosí deštníky – podle deštníku
poznáte turistu, nebo mezinárodního studenta. Netuším proč tomu tak je, ale bez
bodu č.1 by nebyl bod č.2.
2. Popotahování.
Moje paní učitelka Angličtiny ze střední mi řekla, ať se připravím na to, že
budu permanentně nastydlá a budu neustále "popotahovat". To je jedna
z věcí, která mi tady opravdu vadí. Nevím, jestli je to mnou, ale tenhle
zlozvyk mi přijde opravdu nechutný. A dělají to všichni, všude a pořád,
opravdu. Vždyť to přeci není tak složité vytáhnout papírový kapesník a vysmrkat
se! Pravda zas je, že najít v "obchoďáku" papírové kapesníky je nadlidský úkon.
3. Čaj, čaj, čaj. Británie
patří mezi země s nejvyšší spotřebou čaje na osobu na světě! Čaj je
odpovědí na všechno. Je ti zima, teplo, špatně? Máš hlad, nudíš se, nevíš, co
bys? Dej si čaj. Dokonce i bezdomovci na ulici vás požádají o drobné na "a lovely
cup of tea", vážně! Navíc se tady čaj pije s mlékem. Není to tak nechutné,
jak to zní; mně to tedy dost chutná. Ne, opravdu, kdo nad tím ohrnuje nos, tak
ten to nejspíš nikdy nezkusil.
4. Přízvuk.
Dobře, v Británii se mluví anglicky, překvapivě. Ale překvapivě nemusíte
rozumět všemu, co se vám říká, protože i angličtina má svoje dialekty.
Popravdě, když rozumíte někomu z jižní části země, je velká
pravděpodobnost, že nebude rozumět ani slovo někomu ze severu. Já totiž nejsem "[lejdy from jang strýt]", ale "[lajdy from jung štrýt]", a to je kapka v moři.
V obchodě jsem první dny zmateně koukala na prodavačku a nevěděla, jestli
po mě chce "občanku" nebo se ptá, jestli mám dost tašek. No, stejný jako když Pražák
jede do Brna.
5. Krátké rukávy.
Kamkoliv půjdete, kdykoliv a za jakéhokoliv počasí, vždy potkáte někoho, kdo si
vykračuje v tričku či v kraťasech – nejlepší jsou ti v tričku i
v kraťasech. Další prvenství; Britové jsou celosvětově považováni za
nejotužilejší národ, předběhli i Eskymáky! No, není divu, že popotahují.
6. "Shop, till you drop".
To, že dneska jezdí rodiny na celodenní výlety do obchodních center, není až
tak zvláštní. Ale! v Británii jedou nonstop televizní teleshoppingové
kanály, kde můžete koupit prakticky cokoliv. Nejen, že se vysílají 24/7, ale
očividně mají i vysokou sledovanost, protože zabírají cca. 30% nabízeného
televizního programu - vážně, seděla jsem u televize a čárkovala. Horst Fuchs
by byl pyšný!
7. Srpce, Cvrčky a Galeony. Pokud jde o platidla, je to stejné jako
v knize o Harry Potterovi - prý jsou Bradavice někde ve Skotsku - čert aby
se v nich vyznal. Malé mince mají větší peněžní hodnotu než ty větší
mince, ale jenom některé. Další jsou hranaté, různých velikostí, pak jsou i
kulaté stejné hodnoty, snad?! Zlaté Euro! Já to vyřešila po svém, platím kartou
a aspoň nevytvářím v obchodech fronty.
8. Vděk.
Studuji antropologii, pracovala jsem s lidmi a pro lidi a věřte, že jsem
už musela řešit různé situace a „řešit“ různé lidi. Ale ještě jsem se nesetkala
s takovým přístupem k ostatním lidem, věcem a celkově k životu,
jako mají Britové. Přijde mi, že jsou to lidé, kteří dokáží ocenit lidskou práci,
a od toho se odvíjí vděčnost, kterou mají k věcem a k lidem okolo
sebe. Navíc jsou opravdu milí, vstřícní a vždy ochotní pomoct. Jedno jde s druhým,
že? Ale nechci zevšeobecňovat – na druhou stranu, výjimka potvrzuje pravidlo.
studentka navazujícího magisterského oboru Obecná antropologie – integrální studium člověka na FHS UK
V rámci programu Erasmus+ se nachází na zahraničním
studijním pobytu ve Velké Británii.
Komentáře
Okomentovat