pátek 28. října 2016

Rozhovor s prof. Janem Sokolem - O Havlovi, FHS i politice

Dne 5. října by oslavil náš bývalý prezident Václav Havel osmdesáté narozeniny. Tedy kdyby byl naživu. Tato událost se stala středem mediálního zájmu na několik týdnů. Věříme, že je dobrým důvodem k připomenutí si základních věcí, na kterých je naše společnost založena. A tak jsme oslovili několik profesorů naší fakulty, abychom se jich zeptali na názor nejen na osobu prvního prezidenta České Republiky, ale také na další věci týkající se fakulty i politiky. Přinášíme vám dnes rozhovor s prvním děkanem naší fakulty prof. PhDr. Janem Sokolem, Ph.D., CSc.

Jsem z generace, pro kterou byl Havel osobností, ke které se dalo vzhlížet. Osobností zaštiťující politiku. Jak jste na něj nahlížel vy, jako příslušník stejné generace?
Já jsem vlastně jeho vrstevník, narodili jsme se ve stejném roce. Václava Havla jsem poznal z dálky v osmašedesátém roce, jednak v divadle a jednak v časopisu Tvář, ale nebyli jsme si v tu dobu nějak moc blízcí. Pak jsme  se sporadicky vídali na bytových seminářích a podobně. Trochu jsme spolupracovali okolo Charty, ale více jsme se sblížili až po roce 1989. Když jsem působil v politice, tak jsme se vídali dost často (prof. Sokol působil jako místopředseda parlamentu v letech 1990–1992).  Samozřejmě jsme se znali, ale nikdy jsem nepatřil k jeho nejbližšímu okruhu. Velmi jsem si ho vážil.

Tím jste mi odpověděl na druhou otázku, tedy zda jste s Václavem Havlem spolupracoval.
Ano, před rokem 1989 jsme se několikrát potkali a vyměnili si pár dopisů, ale nic intenzivnějšího.

Co si student FHS může z Havlových myšlenek odnést?
Havla stojí za to číst. Stále. Projevy a vlastně i divadelní hry. Byl to vzdělaný člověk, který mimořádně šťastně chytil to, co má president dělat: nemontovat se do kde čeho a hledět si své věci, která je pro nás velmi důležitá. Havlovi se podařilo vytvořit nám ve světě neuvěřitelně příznivý obraz. Někteří nechápou, jaký to má význam, ale je to neobyčejně významná věc dokonce i hospodářsky. Tento nezaslouženě dobrý obraz o Česku jeho nástupci dost poškodili, takže jej dnes nemáme tak dobrý, což je opět vidět i v praktických věcech. Dnes má i Slovensko lepší vztahy se světem než my. Právě to je ale úkol prezidenta, v ostatních věcech nemůže udělat skoro nic. Nápady na železnice a průplavy jsou trošku chiméry.

FHS představuje liberální proud vzdělanosti a její kořeny sahají do doby prezidentování Havla. Podporoval nějak vznik fakulty?
Moc ne. Školství nebyla jeho parketa. On se zabýval tím, čím měl – čili zahraniční politikou a vytvářením dobrého obrazu země. To dělal skvěle a jen hlupák to nevidí.

Jakou roli by měla hrát FHS ve škále ostatních univerzit?
Stále si myslím, že jádrem je liberální bakalářský program, na který navazuje to, co jinde chybí. Je velmi důležitý pro moderní dobu. On u nás nemá příliš velkou tradici – naposledy se zde liberálně studovalo ve 14. století, avšak stojí za to snažit se jej oživit.

Kam by měla FHS směřovat?
To je složité. Fakulta se musí přizpůsobovat prostředí. Moc bych si však přál, kdyby se tuto nerozdrobenost humanitních oborů podařilo udržet. Pořád trpíme tím, že zejména učitelé, kteří tímto vzděláním neprošli, mají přirozenou tendenci k odbornictví. Čili že historik chce mít ze studentů historiky, sociolog sociology. To je přirozené, ale nepatří to sem. Kdyby se tahle nerozdrobenost ztratila, pak naše fakulta ztratí význam.

Zdá se, že se z nedávné historie učíme jen pomalu. Není trochu čas dávat novodobým dějinám ve školách více prostoru?
Myslím, že tomu váhání rozumím. Současné dějiny jsou vždy trochu konfliktní. Upřímně řečeno, současné dějiny jsou ještě teplé. Chápu učitele, kteří se tomu vyhýbají. Jejich rodiče se toho účastnili, stále žijí pamětníci těch událostí.

Říká se, že se dějiny stále zrychlují. Máme tedy čas poučit se z chyb?
Staré pořekadlo říká: „Jediné poučení z dějin je to, že se z nich lidé nikdy nepoučí.“ Dějiny se neopakují a poučení z nich nemůže být lineární. Spíš má cenu si zvykat na určitou hloubku dějinného času. Ne, že by se v historii hledaly vzorce, jak se chovat dnes, to bychom od ní chtěli mnoho.

Máme za sebou volby do zastupitelstva krajů. Z výsledků se zdá, že lidé opět hledají silnou osobnost, za kterou jít. Může být toto příčinou úspěchu stran typu ANO?
Je pravda, že ANO je podnik jednoho muže. Jistě se spolupracovníky, ale bez něj by to nefungovalo. Spíš ale chybí silní vůdci v ostatních stranách. Kdyby měla nějaká z tradičních stran silnějšího předsedu, úspěch by měla také. Premiér je mi docela sympatický. Myslím, že to dělá dobře, ale jeho způsob jednání je takový, že jej není moc vidět. Drží koalici slušně pohromadě, ale že by byl zvláště výrazný politik, to se říct nedá.

Nechci se ptát, koho jste volil, spíš se zeptám, jak volit správně?
To hlavní, co se má říkat okolo voleb je, že nevybíráte ideálního člověka, ale vybíráte toho, kdo vám přijde alespoň o kousek lepší než ti ostatní. To je velmi důležité. Když vám někdo řekne – „mně se nikdo z nich nelíbí,“ na tom se demokracie postavit nedá. Vždy je to kompromis. I teorie demokratické politiky je založena na tom, že poznáte ten malý rozdíl. Druhou věcí jsou nesystémové strany. Volič tu dává hlas té straně, o které si myslí, že do vlády určitě nepůjde, a tedy říká „vládněte za mě,“ což ti ostatní ochotně udělají. Podle mého soudu se člověk, který nevolí, nebo volí protisystémové strany, zbavuje práva nadávat na poměry. Většinou mi však volební výsledky nepřipadají úplně špatné.

Budete ještě kandidovat na presidenta?
Ne to né, na to už jsem starý. 

Žádné komentáře:

Okomentovat